Roman Červenka: I když jsem v začátcích dělal spoustu sportů, hokej byl vždy číslo jedna

Úspěchů posbíral během kariéry Roman Červenka nespočetně. Ať už individuálních, nebo i týmových. Doma má zlato z mistrovství světa, Gagarinův pohár pro vítěze KHL, ve které byl v sezoně 2010/2011 i nejlepší střelec, nebo extraligový titul se Slavií. Kam přišel, tam se od něj čekaly především branky. A ty Roman Červenka dávat umí. „Už od mala jsem chtěl hrát v útoku a dávat góly,“ vzpomíná na své začátky jeden z nejlepších českých kanonýrů.

Kladný vztah ke sportu měl Roman Červenka od mala. Zvláště pak ke Slavii, blízko které vyrost a chodil do školky i do školy. Rozhodování, jaké kroužky zvolit, tak bylo poměrně snadné. „Věděl jsem od začátku, že chci hrát hokej. I když jsem dělal i ostatní sporty, tak hokej byl vždy číslo jedna,“ vzpomíná na rozhodování mezi hokejem, tenisem a fotbalem. Ostatně u fotbalu nakonec zakotvil Červenkův mladší bratr Marek, který působil například v prvoligových Teplicích.

Většina hokejových fanoušků má 33letého útočníka spojeného především s pražskou Slavií. V té až na krátké přestávky, kdy byl jako junior poslán na zkušenou do první ligy, prošel všemi věkovými kategoriemi. Postupně se tak vyšplhal až do áčka sešívaných. „Každý přechod je náročný. Ať už to je do dorostu, do juniorů nebo pak do áčka. Pokaždé je to těžší a těžší. Člověk si to musí uhrát a svým způsobem vybojovat i nějaké místo. To já nikdy moc nedostával, takže to bylo o to náročnější. Na druhou stranu mi to pomohlo do budoucna. Člověk si toho pak daleko víc váží.“

„Svého syna nechci do ničeho tlačit. Chci, aby dělal, co ho baví.“

Roman Červenka, útočník ZSC Lions a českého národního týmu

Postupně se tak Červenka propracoval až do A-týmu Slavie, kterou tehdy trénoval Vladimír Růžička. „Byl jsem tehdy trochu nervózní, ale vždycky je to o prvním gólu nebo tom, než se vám začne trochu dařit. Cítíte pak důvěru trenéra a zapadnete do týmu,“ vzpomíná zkušený útočník. „Takové období musí každý překonat. Ze začátku je to hodně o hlavě,“ dodává.

Ke sportu vede i svého pětiletého syna Denise. „Necháváme mu určitou volnost. Může dělat a zkoušet, na co má chuť. Spíše chceme, aby dělal, co ho baví, nechceme ho k něčemu tlačit,“ zdůrazňuje Červenka.