O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Poznání a vyvolání lásky ke sportu

V minulém díle seriálu se Marian Jelínek zabýval rodiči a jejich vlivem na děti. A tohoto témata se dotkne i náplň osmého pokračování, ve kterém Jelínek vysvětlí, jak u dětí poznat lásku ke sportu a případně ji i vyvolat.

Dělej hlavně to, co tě baví. Tuto větu pravděpodobně skoro všichni jednou slyšeli nebo ji někomu dalšímu sami řekli. Týkat se mohla práce, školy nebo jakékoliv volnočasové aktivity. Třeba i hokeje. Jenomže jak u dítěte určit, že ho daná aktivita skutečně nebaví? Že si jen tak nevymýšlí, aby mohlo zase rychle zapnout k počítači? Že se jedná jen o slabší chvilku a špatnou náladu? „Dítě nemůže jen tak říct, že ho to nebaví a že nejde na trénink,“ vysvětluje Jelínek. V takovém případě už je úkolem rodičů dítě přiměřenou cestou přesvědčit o opaku.

Jako u všech sportů, tak i v hokeji platí, že pokud se chci zlepšovat, je nutné vystoupit z tzv. „komfortní zóny“ a vstoupit do „zóny učení“. „Všimněte si, kolik dětí na začátku pláče. Pokud tomu pláči jako rodič ustoupím, tak to nemá s dítětem ani cenu zkoušet. Takže já budu v podstatě zkoušet až to, u čeho dítě nebude brečet, což se taky můžu dlouho načekat. Nebo se mi taky může stát, že chce týden hrát hokej, týden florbal, pak fotbal. Najednou je mu 14 a k ničemu nemá emoční vazbu. A právě emoční vazba je do života velmi důležitá,“ zdůrazňuje Jelínek.

K tomu, aby emoční vazba vznikla, je důležité dítě stimulovat i jinak. Dávat mu podněty, díky kterým si vytvoří k hokeji i věcem s ním spojeným určitý vztah. „Morálně-volní vlastnosti můžeme stimulovat i tak naivními věcmi jako například pořádek, umět si po zápase pověsit dres na ramínko, nést si ho pyšně do auta, umět si uklidit výstroj, umět si utřít brusle, starat se o své hokejky. A ne s tím zacházet tak, jak kdyby to byly věci, které za mě udělá maminka nebo tatínek,“ vyjmenovává Jelínek možnosti, jak u dětí tyto vlastnosti zlepšit.

Zatímco mnozí rodiče si myslí, že by se děti měly mít jak v bavlnce a zacházet by se s nimi mělo v rukavičkách, Jelínek zastává trochu odlišný názor. „Děti by měly umět pracovat se svými limity,“ dává Jelínek jednu z důležitých rad. Ty další si poslechněte ve videu.