Nejhorší vždy bylo, když zavolali rodiče, že už musíme domu, vzpomíná na časy po škole na plácku Pavel Patera

O tom, že kouzlo hokeje tkví v tom, že úspěchy, ale i prohry, můžete sdílet se svými spoluhráči a zároveň kamarády, není sporu. To by mohl potvrdit i Pavel Patera. Jako malý kluk se se spoluhráči nepotkával pouze v kabině, ale i ve škole a především s ostatními trávil hodiny a hodiny venku na hřišti. A jak sám říká: „S kamarády kolem sebe se sport dělá zkrátka líp.“

Pavel Patera vyrůstal v Kladně, kde byl hokej vždy sportem číslo jedna. Není tedy divu, že s většinou kluků ve svém okolí se potkával nejenom na zimáku, ale i ve škole. „Spoluhráči chodili o třídu níž. Ať to byl třeba Martin Procházka, Ota Vejvoda, Tomáš Mikolášek, Jarda Jágr. Paradoxně v mé třídě tolik spoluhráčů, kteří by to dotáhli až do reprezentace, nebylo,“ vzpomíná.

4

Tolik zlatých medailí má Patera z mistrovství světa (1996, 1999, 2000, 2001). Krom toho je i olympijským vítězem a doma má i tituly z ruské, švédské a české ligy.

Jak ale sám říká, to hlavní se odehrávalo až po škole. A to buď v kabině nebo někde na plácku. „Dřív nebyly počítače, internet, nic, co by nás zrazovalo od toho chodit ven, takže jsme se potkávali hodně. Hráli jsme fotbal, hokej, líný tenis v podstatě celé odpoledne po škole až do večera.“

V zimě tak společně trávili spoustu hodin na zamrzlých rybnících, v létě zase na fotbalových hřištích nebo tenisových kurtech. „Téměř celý den jsme byli venku a strašně nás to bavilo. Nejhorší vždycky bylo, když zavolali rodiče, že už musíme domu,“ dodává s úsměvem.

„Hrát s klukama hokej venku po škole nám dalo děsně moc. Věděli jsme, kam dát tu přihrávku, kam se uvolnit.“

Pavel Patera, olympijský vítěz a čtyřnásobný mistr světa

Právě neustálé honění se za míčkem či míčem byl ten nejlepší trénink, který mohli malí Kladeňáci dostat. „Určitě mi to pomohlo ve četní hry, předvídavosti. Věděli jsme, kam dát tu přihrávku, kam se uvolnit. A dalo nám to strašně moc. Část tréninku věnuje střelbě, nějakému cvičení, ale než se dostanete k samotné hře, tak na ní zbyde deset, patnáct minut, což je hrozně málo. Když si vezmete, že my takhle na ledě a pak na hřišti trávili i šest hodin denně, tak nám to hrozně pomohlo do toho vrcholového hokeje,“ zdůrazňuje olympijský vítěz z Nagana a držitel zlatého hattricku z mistrovství světa.

Po konci kariéry

Hokej vždy miloval, proto s ním aktivně skončil až ve 43 letech. Ale brusle ještě nepověsil na hřebík úplně. Co Pavel Patera dělá nyní, se dozvíte v tomto ROZHOVORU.

Právě úspěchy na hokejovém šampionátu mohl několikrát prožít i se svými kladenskými parťákami. Ne nadarmo se nejenom v české nejvyšší soutěži, ale i na mezinárodní úrovni, všichni obávali pověstné Blue Line ve složení Patera-Procházka-Vejvoda.

Není divu, že souhra těchto tří byla tak obávaná. Ale čas, který nejenom spolu trávili po škole na hřišti byl zkrátka vidět. „Poprvé jsme se potkali, když se zranil Tomáš Mikulášek. To na jeho místo přišel Martin Procházka a už to takhle zůstalo,“ vzpomíná na zrod jedné z nejobávanějších českých formacích v historii Patera.

Citáty

phpLBjXaU
Dominik Hašek

Olympijský vítěz a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu

„Vždy jsem měl vášeň pro hru. S bráchou jsem hrál fotbal, organizoval jsem všemožné soutěže s ping-pongovým míčkem, tenisákem, hokejkami, ať už na chatě nebo ve škole o přestávkách.“

TOPlist