Na každý trénink jsem se vždy těšil, říká hokejový šikula Hertl

Na každý trénink jsem se vždy těšil, říká hokejový šikula Hertl

Jeho široký úsměv jen těžko přehlédnete. V civilu se totiž Tomáš Hertl mračí opravdu jen málokdy. Zato na ledě to je ale jiná. Tam jdou totiž všechny úsměvy stranou. To před třemi lety pocítili i v NHL, kam mladý útočník zamířil přímo z pražské Slavie. „Kdybych šel do zámořské juniorky, třeba by se mi dařilo, ale myslím si, že pokud má člověk šanci hrát extraligu, je lepší zůstat tady,“ říká útočník San Jose.

V říjnu naskočí již do čtvrté sezony v dresu Sharks. Předtím ale ještě bude reprezentovat Česko na světovém poháru. Není tedy divu, že v těchto dnech polyká tvrdé tréninkové dávky. Hodiny v posilovně si ale zpestřuje i jinak. „Hodně užitečná je pro hokejistu gymnastika, ta vás naučí všechno kolem protahování a síly,“ radí Hertl mladým hokejistům. Ti by podle něj neměli se startem své kariéry nijak otálet.

Takže jste pro to, aby děti začínaly nazouvat brusle v co nejútlejším věku?
Určitě. A nejde jen o ty brusle, týká se to podle mě každého sportu, každý má něco do sebe. I mě baví další sporty, rád si zahraju fotbálek, mám rád tenis. A hodně užitečná je pro hokejistu gymnastika, ta vás naučí všechno kolem protahování a síly.

Když jsme u těch doplňkových sportů. Sám jste chodíval i na tréninky thaiboxu spolu s Vladimírem Sobotkou. Jak vám to proti němu šlo?
Na tom je zvláštní, že já jsem začal na thaibox chodit mnohem dřív než Vláďa. K trenérovi tehdy chodil brácha a já jak jsem byl malý, tak jsem tam byl s ním a bušil jsem do pytle (úsměv). S postupem času jsem pak chodil dál, vždycky mě to bavilo. Jako doplněk to mám rád, protože je to hodně dobré na fyzičku.

Kdy a jak jste se tedy vlastně dostal k hokeji?
Já jsem byl odmalička na Slavii, od tří let. Můj brácha, který tam hrál taky, je o pár let starší, proto jsem tehdy začínal o něco dřív. K hokeji nás trochu nečekaně přivedla máma, obvykle to bývají tátové (úsměv). Pak s námi ale všude jezdili oba.

Jak jste zvládal skloubit hokej se školou?
Vzhledem k tomu, že jsem hrál opravdu někdy od tří let, tak jsem na to byl docela zvyklý. Trenéři i škola nám vycházeli vstříc, nějak to na sebe navazovalo. Škola je každopádně hodně důležitá, protože nikdy nevíte, co se vám v hokeji může stát.

Nemuseli vás v dětství rodiče do tréninků někdy nutit?
Vůbec ne, spíš naopak. Jako malý jsem se často sám oblékal doma a chtěl jsem, abychom už jeli. Strašně jsem se těšil. Když jsme pak jeli z tréninku, tak jsem se ptal, kdy už bude další. Hokej mě vždycky strašně bavil.

Máte pro začínající hokejisty nějakou radu, jak to dotáhnout co nejdál?
Jak jsem říkal, hlavně je to musí bavit. Když je do toho moc tlačí rodiče, tak je to špatné. Aby tam ten kluk chodil jen kvůli tomu, že to chtějí rodiče…to by nebylo dobře.

Vy jste šel do NHL z extraligy, měl jste za sebou už hodně odehráno za áčko Slavie. Je to podle vás lepší varianta než odejít jako mladý rovnou do kanadské juniorky a odtamtud se snažit prosadit?
Mně určitě pomohlo, že než jsem šel do NHL, tak jsem už dva roky hrál dospělý hokej. V juniorském hokeji se přece jen víc lítá, není tam tolik techniky a chytrosti. Já jsem se navíc brzy dostal do reprezentace, byl jsem na seniorském mistrovství světa. Takže jsem rád, že jsem tu zůstal. Kdybych šel do zámořské juniorky, třeba by se mi dařilo, ale myslím si, že pokud má člověk šanci hrát extraligu, je lepší zůstat tady.

Citáty

php6ZfkAi
Jakub Voráček

útočník Philadelphie Flyers

„Když jsem byl malý, hrával jsem i tenis a fotbal. To je podle mého strašně důležité, aby, když je dítě ještě ve vývoji, dělalo co nejvíce sportů. Dnes mají děti bohužel jiné zájmy. Je to pak vidět na jejich obratnosti a talentu."

TOPlist